Profesionální fotbalista, youtuber, tvůrce a člověk, který si odmítá nechat diktovat, co má dělat pro algoritmus. Jan Mejdr v podcastu SHARK ZONE otevřeně mluvil o své cestě od gamingu k profesionálnímu fotbalu, o zranění, hejtech, osobní značce i o tom, proč pro něj mají větší hodnotu desítky skutečných fanoušků než statisíce anonymních zhlédnutí.
Když se řekne profesionální fotbalista, většina lidí si představí tréninky, zápasy, kabinu a život pod neustálým tlakem výkonu. Jan Mejdr k tomu ale přidává ještě jednu výraznou kapitolu. Tvorbu obsahu.
Na YouTube začal natáčet už před zhruba deseti lety. Tehdy především gaming a Minecraft. Nebyl za tím žádný velký plán ani strategie osobního brandu. Po přestupu do prvního profesionálního týmu se v devatenácti letech odstěhoval z Prahy a najednou měl mnohem více volného času. A právě ten využil k něčemu, co ho bavilo už dlouho. K tvorbě YouTube videí.
„Prostě jsem jen hrál hry,“ popisuje s nadsázkou. Lidé se ale postupně začali nabalovat. Z gamingu se stal fotbalový obsah, z divácké základny komunita a z koníčku něco, co Honzu provází dodnes.
Od Minecraftu ke Spartě
Honzův příběh je zajímavý právě tím, že jeho tvorba nikdy nevznikala jako předem naplánovaný kariérní tah.
Nezačal natáčet proto, aby si vybudoval osobní značku, získal sponzory nebo jednou díky sociálním sítím pomohl své fotbalové kariéře. Začal jednoduše proto, že ho bavilo tvořit.
Postupně se ale jeho dva světy – fotbal a online tvorba – začaly propojovat.
Když se později dostal do Sparty, přišla i druhá strana popularity. Vedle lidí, kteří ho sledovali proto, že je bavil jeho obsah, se objevili fanoušci, kteří hodnotili každý jeho výkon na hřišti. A s tím přišly také hejty.
Právě období ve Spartě podle Honzy výrazně ovlivnilo jeho mentální odolnost. Zpočátku se komentářům spíše vyhýbal. Časem se ale naučil, že před negativitou není možné jednoduše utéct. Vždy se někde objeví a člověk se s ní musí naučit pracovat.
Dnes už ho podle vlastních slov komentáře nerozhodí. Naopak se nad nimi dokáže pobavit.
Zranění jako nový začátek
Největší část současného Honzova příběhu ale není o hejtech ani o sociálních sítích. Je o úrazu kolene.
Po operaci křížového vazu se najednou ocitl mimo fotbal. Pro člověka, jehož život se dlouhodobě točí kolem sportu, to nebyla jednoduchá situace.
Sám přiznává, že první noc po zranění měl velmi černé myšlenky. S přítelkyní tehdy probírali všechny možné obavy a scénáře, které mu běžely hlavou. Postupně ale začal situaci vnímat jinak.
Uvědomil si totiž jednu zásadní věc: fotbal pro něj není jen profesionální kariéra. Je to něco, co miluje. A o to samotné ho zranění připravit nemůže.
Nemusí hrát na nejvyšší možné úrovni, aby mohl fotbal dál milovat. Jak sám říká, může kdykoliv odjet třeba do Brazílie a hrát fotbal na ulici. A právě tahle změna perspektivy mu pomohla strach postupně přetavit v něco pozitivního.
Nehonit čísla za každou cenu
Na Honzově přístupu k tvorbě je zajímavé ještě něco jiného: čísla pro něj nejsou hlavním cílem.
Samozřejmě sleduje statistiky a snaží se z nich učit. Jeho přístup ale není založený na tom, že každé video musí mít co nejvyšší počet zhlédnutí.
Pokud natočí video, které pomůže desítkám lidí, považuje ho za úspěšné.
To je možné také proto, že YouTube není jeho hlavním zdrojem příjmů. Nemusí proto každý obsah „milkovať“ do posledního zhlédnutí. Místo toho přemýšlí nad tím, co jeho komunitu skutečně zajímá. Ukazuje svou rehabilitaci, trénink, život v Německu nebo třeba stravu. Ne všechno musí fungovat stejně dobře. Důležité je, že obsah dává smysl jemu i lidem, kteří ho sledují.
Autenticita je důležitější než virální video
Honza se zároveň nechce stát tvůrcem, který bude vyrábět obsah jen proto, že právě funguje. Na Instagramu například nechce zveřejňovat příspěvky jen proto, že je čtvrtek a „něco by tam mělo být“.
Jeho filozofie je jednoduchá: když nemáš co říct, mlč.
Stejný přístup má i k reklamám. Pokud spolupráce nedává smysl a nedokáže si představit, že by produkt přirozeně zapadl do jeho života a obsahu, raději ji odmítne. Nechce, aby reklama působila jako reklama. Chce, aby byla součástí jeho příběhu. Právě v tom podle něj spočívá autenticita. Ne v tom, že člověk odmítá všechny spolupráce, ale v tom, že si vybírá ty, za kterými si dokáže stát.
Osobní brand sportovce nemusí být kalkul
Honza je dnes jedním z českých sportovců, kteří výrazně propojují profesionální sport s tvorbou obsahu. Přesto tvrdí, že budování osobního brandu nikdy nebylo jeho původním plánem.
Když začínal natáčet Minecraft, rozhodně nepřemýšlel nad tím, že jednou bude díky sociálním sítím spolupracovat se značkami nebo budovat vlastní brand.
Prostě začal.
A právě to je podle něj jedna z nejdůležitějších věcí. Člověk nikdy neví, kam ho něco může dostat, dokud to nezkusí.
Z gamingu se stal fotbalový obsah. Z něj přišly spolupráce. Později vlastní značka oblečení a další možnosti.
Nic z toho ale nebylo výsledkem dokonalého strategického plánu. Bylo to výsledkem toho, že ho tvorba bavila a postupně kolem ní vznikla komunita.
Komunita místo čísel
Možná nejzajímavější částí Honzova přístupu k sociálním sítím je jeho vztah k fanouškům.
Číslo na obrazovce pro něj není totéž jako člověk, kterého skutečně potká. Proto pořádá meet & greety a snaží se s lidmi, kteří ho sledují, potkávat osobně.
Desítky tisíc zhlédnutí totiž podle něj mohou působit obrovsky, ale člověk za nimi často nevidí konkrétní lidi. Na osobním setkání se to změní. Najednou vidí, kdo jeho obsah sleduje, co konkrétního si z něj odnáší a co lidi skutečně zajímá. A někdy zjistí, že jeho obsah sledují i lidé, od kterých by to vůbec nečekal.
Stejný přístup má i k budování německého publika.
V Německu působí už dva roky a část svého obsahu začal doplňovat o německý dabing pomocí AI. Čísla zatím nejsou nijak zásadní. Přesto to dělá.
Proč?
Protože tam žije a hraje. A pokud jeho obsah chce vidět třeba jen deset lidí, chce jim ho nabídnout. Stejně tak se nebojí pořádat setkání, i kdyby na něj přišlo jen pět lidí. Protože pět skutečných lidí je podle něj pořád lepších než číslo, které pouze dobře vypadá ve statistikách.
Fotbal je pořád na prvním místě
Přestože se Honzův svět kolem fotbalu rozrostl o YouTube, Instagram, vlastní značku a spolupráce, jedna věc se nemění.
Fotbal zůstává prioritou. A právě proto si například nedokáže představit, že by kvůli obsahu natáčel každý svůj zápasový den. Některé věci chce mít oddělené.
Jeho obsah je s fotbalem propojený, ale fotbal kvůli obsahu obětovat nechce. „Lidi mě sledují kvůli fotbalu,“ shrnuje svůj přístup.
Jeho značka tedy nestojí vedle jeho sportovní kariéry. Vzniká přímo z ní.
Co bude za deset let?
Na otázku, kde se vidí za deset let, nemá Honza přesný plán. A možná právě to je pointa celého rozhovoru.
Svět sociálních sítí se mění příliš rychle. Mění se platformy, algoritmy, technologie i samotní lidé. To, co funguje dnes, nemusí fungovat za tři roky. Proto nechce svůj život naplánovat do posledního detailu. Jeho představa je jednodušší: zdravě dokončit fotbalovou kariéru, stále dělat věci, které ho baví, a nebýt závislý na penězích.
A ideálně? Být někde v teple a mít možnost vracet se do Prahy. Třeba do Brazílie. Na Copacabanu.
Protože pokud mu něco celý tenhle příběh ukázal, je to právě to, že člověk nikdy úplně neví, kam ho jedna zdánlivě špatná situace může dostat.
Začít je někdy důležitější než mít plán
Příběh Honzy Mejdra není jen o fotbale nebo sociálních sítích.
Je především o tom, že nemusíme mít všechno dokonale naplánované.
Honza začal s YouTubem, protože měl čas a bavilo ho to. Zranění ho donutilo zpomalit a zároveň mu otevřelo prostor pro něco, co dlouho odkládal. Sociální sítě mu přinesly spolupráce, ale zároveň mu ukázaly hodnotu autenticity a skutečné komunity.
A jeho hlavní rada je vlastně jednoduchá:
Začni. A dělej to proto, že tě to baví. Protože dokud nezačneš, nikdy nezjistíš, kam tě tvoje cesta může zavést.
Poslechněte si celý díl SHARK ZONE s Honzou Mejdrem a zjistěte, co všechno se může stát, když člověk nezůstane stát na místě ani ve chvíli, kdy se jeho původní plán nečekaně změní.
Sledujte SHARK ZONE, ať vám neuniknou další rozhovory s influencery a tvůrci, kteří mají co říct.